Sekretariát patří k asociaci

Když jsme ve třetím čísle představovali všechny členy rady Asociace turistických informačních center České republiky, obdržela jsem dotaz, proč tam také něco nebylo o mne jako o pracovnici sekretariátu. Nebyla jsem tam ze zcela jednoduchého důvodu - nevešla jsem se. Musíte uznat, členové rady jsou přednější.
Činím tak dodatečně a z vypočítavosti. Blíží se totiž listopadové členské fórum. Předpokládám, že se na něm sejde co největší počet členů od začátku naší asociace. Kdo by si chtěl nechat ujít naši oslavu. Tak pro ty, kteří dosud naše jednání permanentně ignorovali, se nyní představuji, aby tam různými způsoby nepátrali, kdo je to ta Jahodová.
Protože členové rady na sebe práskli rok narození, činím tak také. Narozena 1948. Říkám upřímně, nesebekriticky si myslím, že jsem mladší, ne vzhledově, ale fyzicky a psychicky. Ale abych to zase nepřeháněla, některé ráno také vstávám ohnutá k zemi.

Platnost obrázku vypršela.

Absolvovala jsem novinářskou fakultu, takže psaní mi není cizí. Napsat cokoli a jakkoli dlouhé to není můj problém. V tom jsem byla vždycky, na rozdíl od matematiky a fyziky, dobrá. Při hodině českého jazyka jsem stačila napsat slohovou práci i kamarádce, jakmile se při hodiny matematiky řešily rovnice, nebo ve fyzice zrcadla dutá a vypuklá, byla jsem pod lavicí.
Zaváta osudem skončila jsem v sekretariátu asociace. Vůbec nelituji. Setkávám se s bezvadnými lidmi. Tím nemám na mysli jen členy celostátní rady, ale především pracovníky v turistických informačních centrech, bez nichž by asociace nebyla. Jsem ráda, že tuto práci vykonávám. Možná, že slovo práce není to pravé. Je to moje záliba. Jinak řečeno - jsem ve svém živlu. Denně něco nového, zajímavého.
Ale abych jenom nechválila. Také se na pracovníky v centrech někdy zlobím. To když jim nestojím za to, aby odpověděli na můj dopis, fax nebo e-mail. Kdybych mohla, tak za nimi skočím přes půl republiky, abych z nich potřebné podklady dostala nechci říci přímo vytloukla. Vím, že se nikdo hned nepostaví do pozoru, když se ozvu. Pak by se nemohlo stát, že bych plna zoufalství posílala nejmenovanému řediteli jedné agentury, která je členem asociace, vypůjčená slova zarmoucení z jedné staré písničky, že marně čekám, marně toužím, vždyť si to snad nezasloužím.... a ještě pak poslouchala slova, že mu kazím pracovní morálku.
Abych dlouho nepovídala, vlastně nepsala. Doufám, že se sejdeme všichni na členském fóru v Ústí nad Labem. Máme co slavit - pět let asociace a také skutečnost, že se v tomto tisíciletí scházíme naposledy. Tak si to nenechte ujít.

Naděžda Jahodová